Jak ochránit dřevo před zkázou

Dřevo je nevyčerpatelný přírodní materiál, který je jedinečný svojí pevností a jednoduchou opracovatelností. Aby však bylo trvanlivé, vyžaduje ochranu proti působení vnějších vlivů, hub a hmyzu. Jak na to?

Dřevo podléhá koloběhu života stejně jako ostatní živé prvky přírody. Poté, co strom po spílení přijde o všechny ochranné mechanismy, které během jeho růstu fungovaly, spustí jeho destrukci voda.

Ta vytvoří vhodné prostředí pro růst plísní a hub, k nimž se časem přidá i hmyz, který v něm nachází své útočiště pro rozmnožování. Původně pevné, pružné a houževnaté dřevo ztrácí své vlastnosti a mění se na organický odpad, který je zdrojem živin pro bakterie a rostliny.

Nejlepší je mu pod střechou
Vlhkost je vstupní branou pro houby a plísně, zvláště pokud pochází ze země. Proto je třeba udělat vše pro to, aby byl kontakt vody se dřevem minimální. V případě zastřešených konstrukcí je řešení jednoduché. Pokud nepřijde dřevo do styku se zemní vlhkostí, srážkovou vodou a kondenzující párou, není důvod k obavám.

Jsou to právě konstrukční detaily, které jsou nejlepší prevencí. Izolační pásy mezi zdivem a dřevem zabrání vzlínání vody, provětrávací mezery odvětrají kondenzující se páru a proudící vzduch se postará o to, aby dřevo ze sebe vydalo vlhkost, kterou nasbíralo z ovzduší.

Rizikem je každý těsný spoj, ze kterého voda nemůže ven.

Pokud jsou dřevěné konstrukce vystaveny povětrnostním podmínkám, měly by být navrženy tak, aby voda odešla stejně rychle, jako přišla. Rovné plochy je třeba nahradit šikminami a oblinami, hrubé drsné povrchy vyhladit a spoje navrhnout tak, aby byly chráněny proti zatékání. I zde je důležité oddělit dřevo od vlhké země. Zda betonovým podkladem nebo kovovými držáky není důležité.

Lazura uzavře póry
I když konstrukčně chráněné dřevo odolá dešti, neubrání se tomu, aby měnilo svůj původní vzhled. Voda, která vsakuje do jeho povrchu, postupně rozrušuje strukturu a dřevo začíná stárnout. Získává patinu, která někomu ukouzlí, zatímco u jiných vzbuzuje zklamání. Přírodní dřevěné odstíny mizí a nahrazuje je neutrální šeď.

Napouštěcí lazura je řešením pro řidší dřeviny, které nemají stálý tvar a objem. Je kombinací olejů, parafínů a vosků s barevnými pigmenty, které se při aplikaci vpijí do struktury dřeva. Jelikož jsou do jisté míry vodoodpudivé, zabraňují vnikání vody do pórů v povrchu dřeva. Výhodou je, že jejich aplikaci lze po opotřebení obnovovat bez jakékoli přípravy či ošetřování dřeva.

Pro hustší dřeva s nižší nasákavostí se používají lazurovací laky, které mají podobné složení. Namísto toho, aby však vsákly do struktury dřeva, vytvoří na něm povlak, který chrání dřevo před účinky počasí. Oba způsoby ochrany mají cosi společného. Zachovávají kresbu dřeva a umožňují měnit jeho barevný tón.

Barevný nátěr blokuje UV záření
Také slunce se podílí na tom, že povrch dřeva stárne. Pokud se ultrafialové záření spojí s deštěm, původně hladký povrch dřeva začíná po čase získávat plastickou strukturu. Ultrafialové záření rozloží lignin, který je stavebním prvkem dřeva. Zatímco zimní letokruhy s vyšší hustotou zůstávají téměř beze změn, letní měkké dřevo mizí a stává se pórovitějším. Dřevo křehne, ztrácí na své hustotě a jeho udržování se komplikuje.

Prevencí jsou nátěrové hmoty, ať už na olejové nebo syntetické bázi. Čím vyšší podíl alkydové pryskyřice mají a čím tmavší je jejich odstín, tím méně ultrafialového záření propustí. Dostupné jsou také průhledné laky s UV absorbery.

Nevýhodou takové povrchové úpravy je, že pokud doslouží, novou lze aplikovat pouze po zbroušení té původní. Nátěr se aplikuje na hoblované, broušené povrchy s co nejhladším povrchem.

Chemie, která brání růstu hub
Pokud vlhkost dřeva na jistou dobu stoupne nad hranici 18 procent, vytvoří se v něm prostředí vhodné pro růst plísní a hub. Tehdy se vyplatí sáhnout po chemii. Typickým příkladem je laťování pod plechovou střešní krytinou.

Zatímco přes sluneční poledne při vysoké teplotě dřevo vysychá, během vlhkých ran na latě stéká voda, která se kondenzuje na rubové straně plechu. Přes přechodné období jara a podzimu mohou být latě vlhké téměř nepřetržitě.

Přípravky blokují růst hub pouze tehdy, sahají-li dostatečně hluboko do struktury dřeva a jsou chráněny proti vymytí. Účinnou ochranou je tlakové napouštění prostředkem, který není opakovaně rozpustný ve vodě. Štětcem aplikovaný nátěr na syrové pryskyřičné dřevo proti houbám účinný není. Takový nátěr však může posloužit jako základ pod lazuru či barevný nátěr u altánků či plotů.

Sanace dřeva napadeného houbami není jednoduchá a ve většině případů spočívá ve vysušení konstrukce a náhradě poškozených částí novými. Jedná se o nákladné řešení s nejistým výsledkem, protože zatímco plodnice se objevují na povrchu dřeva, podhoubí oslabující dřevo je skryto před naším zrakem.

A co hmyz?
Zatímco knírač krovový a červotoč hledají pro odchov příštích generací suché dřevo, ostatní hmyz se zaměřuje hlavně na dřevo s vlhkostí nad 10 procent.

Ve všech případech je dřevo útočištěm pro larvy, které během kratšího či delšího času dospějí. Během vývoje se živí dřevěnou hmotou, ve které vytvářejí skryté chodbičky. Prevence je podobná jako u houbách a spočívá v tlakovém napouštění dřeva chemickými přípravky.

V mnoha případech se však škůdci do konstrukcí dostávají spolu se dřevem, které pochází z kalamitní těžby. Velké bílé červy prozrazují napadení kníračem, drobné otvory s černými okraji odhalí červotoče.

Štětcem aplikovaná chemie proti nim účinná není. Pokud vlhkost dřeva neklesne pod kritickou úroveň, budou pokračovat ve svém vývoji.

Sanace napadeného dřeva spočívá hlavně v mikrovlnném ozařování, které hloubkově proniká do materiálu.